Publikováno

Naduť madagaskarská – nenáročná kuriozita

Naduť madagaskarská nebo také kalanchoe madagaskarská (Kalanchoe daigremontiana) je oblíbená pokojovka, která se v příhodných podmínkách stará o pokračování rodu zajímavým způsobem: na okraji listů vyrůstají viviparie, které jsou v suchu schopny přežít dlouhý čas.

Naduť je v zemi svého původu a v jižní Africe využívána v tradiční medicíně. Zevně působí jako antiseptikum, podporuje hojení ran a používá se také k zástavě krvácení.  Místní lékaři ji využívají i k léčbě závažných onemocnění, ovšem vzhledem k obsahu jedovatých bufadienolidů je v Evropě doporučeno použití pouze v homeopatickém ředění (z listů připravíme tinkturu a tu posléze ředíme – podrobný návod viz kniha). Homeopatický lékopis volí  naduť k léčbě funkčních poruch a zánětů orgánů látkové výměny, jako sedativum a jako analgetikum.

Pěstování je opravdu nenáročné: jedná se o sukulent, který bude prospívat v substrátu pro kaktusy a s minimální zálivkou. U zasazených viviparií je vhodné asi 10 dní udržovat substrát vlhký. Snese přímé slunce i radiátor. V zimě je vhodné mírné ochlazení (teplotu pod 5 °C už nesnáší dobře). V teplé místnosti bude vyhánět zbytečně vysoký stonek.

Tento exemplář strávil zimu při snížené teplotě: listy jsou holé (bez viviparií), ale rostlina je celkově silná a zdravá.

Viviparie se tvoří, pokud je rostlina v teple a suchu.

Publikováno

Jasmín – potěšení na konci zimy

Je nezměnitelnou skutečností, že většina pokojových rostlin prochází v zimě obdobím vegetačního klidu stejně jako jejich příbuzní rostoucí venku. Mezi světlé výjimky však patří jasmíny, které nasazují na květ již někdy koncem listopadu. V lednu se otevírají první odvážlivci a s nimi vstoupí do pokoje vznešená jasmínová vůně.

Opět nezbývá než žasnout nejen nad krásou květů a jejich pronikavou vůní, ale i nad dokonalým načasováním doby květu.

Jasmínový olej je v aromaterapii využíván ke snižování napětí, zklidnění nervů, povznesení mysli a k podpoře energie srdce. To vše jej činí unikátním pomocníkem při léčbě netrpělivosti, úzkostí a depresí. Tyto projevy se mohou objevit i u zcela zdravých jedinců právě koncem zimy, kdy je tělo vysíleno nedostatkem světla a tepla. Kvetoucí jasmín je tak nenápadným pomocníkem, který nám pomůže zvládnout nástrahy konce zimy.

Opominout bychom však neměli ani jeho působení na urogenitální systém: působí nejen jako mírné afrodiziakum a sexuální tonikum, podporuje také uzdravení dělohy a tvorbu mléka. A podle tradiční čínské medicíny jsou to právě ledviny a močový měchýř, které v zimním období potřebují nejvíce posílit.

A co říci k péči o tyto ovíjivé nebo popínavé keříky?

Bohatství květů se dočkáme, pokud jasmín umístíme do chladnější místnosti (ale s dostatkem světla), případně zajistíme alespoň noční snížení teploty. V celodenně vytápěných místnostech se květů dočkáme stěží.

Rozhodně bychom neměli kvetoucí jasmín přelévat – je přece jen zima a lépe zvládne mírné přeschnutí než stojatou vodu. V případě mírného vyschnutí se rostlina možná vzdá několika listů, květy však zůstanou. I v době květu můžeme mírně přihnojit – nedostatek živin se začne projevovat také na listech, a sice jejich žloutnutím.

Květy jasmínu lze sbírat k pozdějšímu využití – do čajových směsí, do koupelí, k výrobě domácích mýdel apod. Sbíráme nejlépe po ránu (v noci je vůně nejintenzivnější – i proto je jasmín v Indii nazýván “královnou noci”). Vzhledem k tomu, že vůně rychle vyprchává, doporučuji nechat květy na keříku co nejdéle a sebrat je ve chvíli, kdy zpozorujeme mírné sesychání. Květ jemně povytáhneme z kalichu a necháme uschnout v suché místnosti při pokojové teplotě. Květy (přesněji řečeno okvětní lístky), které již v kalichu zaschly hodně, nám při dosušení pravděpodobně zhnědnou – takových květů se nemilosrdně zbavte.

Po odkvětu stonky sestříháme a jasmín přesadíme, abychom zajistili rostlině dostatečnou výživu v dalším období.

Užívejte jasmínem provoněných dní, než dorazí pravé vůně jara!