Echeverie a zimní snížení teploty

Echeverie jsou vděčnými a nenáročnými sukulenty, které krášlí naše byty na mnoho způsobů. Pokud jste před zimou váhali, zda je nechat na teplém místě nebo jim dopřát pokles teploty a domnělý odpočinek, pojďte se podívat, o co jste přišli, pokud jste zvolili jen jedno řešení.

Na obou obrázcích je Echeveria agavoides, zvaná též dužnatka agávovitá. Oba exempláře jsou čtyřleté, pocházejí z jedné matečné rostliny, rostou ve stejném substrátu a jsou shodně umístěny na jižní stranu bytu. Fotografie byly pořízeny na konci února.

 Tato krasavice se celou zimu vyhřívala na okenním parapetu v obývacím pokoji, přičemž pod parapetem je umístěno topení. Vodu dostávala jednou za týden a v mírném množství. V průměru má 20 cm, její listy jsou pevné, čistě zelené, růžice je široce otevřená. Rostla rovnoměrně po celou zimu, ve spodním patře uschlo několik listů.

 Tento exemplář trávil zimu sice v dobré společnosti, ale v zimní zahradě. Dochází zde k velkým výkyvům denních a nočních teplot: jakmile vysvitne slunce a doma není nikdo, kdo by otevřel větrání, teploty se pohybují mezi 20-30 °C. Za mrazivých nocí se teplota pohybuje v rozmezí 0-5 °C, po většinu dní bylo na zahradě kolem 10 °C. Vodu dostávala v malém množství jednou za 2-3 týdny. V průměru je o málo menší než výše uvedená kolegyně. Listy jsou v základu zelené, na koncích přecházejí do červena. Růžice je sevřenější, ovšem protkaná množstvím květních stonků a mladých “růžiček” – odnoží.

Závěr je očividný: drsnější podmínky vedou rostlinu k zachování rodu. Mohu prozradit i to, že pokojová echeverie za celé čtyři roky nevyhnala jedinou odnož, zatímco ta “zahradní” jich za rok poskytne si 20.

Samozřejmě ale záleží na tom, co preferujete: čistou a nenarušenou krásu a souměrnost? Nebo raději neuspořádanost, barvy a život?

Jak doma vypěstovat avokádo?

Také vás často napadá otázka, co s takovým krásně tvarovaným a velkým semenem, které jste právě vyloupli z plodu zvaného avokádo? Kolik z vás podlehlo pokušení a dnes se již doma těší ze vzrostlého keříku či stromku? Z experimentu rozhodně nemusí mít obavy ani pěstitel – začátečník.

Nejdříve však několik informací úvodem: tato rostlina, latinsky zvaná Persea americana, byla česky pojmenována jako hruškovec přelahodný. Jejím blízkým příbuzným je například vavřín vznešený (bobkový list). Pochází ze Střední Ameriky a pěstuje se v tropických a subtropických oblastech celého světa. Tím jsme lehce naznačili, že k růstu bude potřebovat teplo a vlhko. Hojně olistěný keřík nám bez problémů poroste i v bytě, ale těžko se dočkáme květů. Pokud byste se však rozhodli pro domácí zásobování chutnými plody a vytvořili vhodné podmínky, pak získání plodů nebude ani tak jednoduché. Květy a jejich opylení jsou totiž jednou z hříček přírody – více se dozvíte v knize.

Avšak i listy nám mohou přinést zajímavý užitek. V lidové medicíně Mexika se používají při střevních potížích (průjem, nadýmání), při poruchách menstruace, při vysokém krevním tlaku a dalších indikacích. V kuchyni se využívá do masových vývarů, dušených pokrmů nebo tamales.

A jak tedy na pěstování ze semene?

Semeno sázíme co nejdříve po odebrání z plodu. Opláchneme je, svrchní slupku necháme mírně zaschnout (jen natolik, aby se dala snáze sloupnout). Po sloupnutí (nemusí být dokonalé) vložíme semeno do připraveného substrátu asi 1 cm pod povrch. Přiměřeně zaléváme. Pro urychlení klíčení je vhodné střídání denní (22 °C) a noční (15-18 °C) teploty, vyklíčí ale i bez této procedury.

Ve vhodných podmínkách může dorůst až do výše 2 m. Péče je nenáročná a příspěvek ke zdraví i chuti nemalý. Směle do toho!

Pokud semeno zasadíme na podzim, poměrně rychle vyklíčí, ale v této podobě bude vyčkávat i několik měsíců na příhodnější podmínky k růstu.