Publikováno

Nečekaná sklizeň kurkumy

V létě loňského roku jsem (upřímně řečeno – pro potřebu získání fotek do knihy) zasadila tři kousky kurkumy dlouhé (Curcuma longa). Za tepla a vydatné zálivky poměrně brzy vyrašily první listy a záhy byla doma další hezká pokojovka. V zimě jsem ji ponechala na parapetu směrem na jih, ovšem bylo vidět, že suchý vzduch (blízkost radiátoru) jí moc nesvědčí. Překvapivě rostla celou zimu, v únoru však začaly konečky listů zasychat a přírůstek se neobjevil žádný. Dnes jsem se tedy rozhodla porozumět zastavení růstu: spolu se mnou tak můžete být svědky naší první sklizně kurkumy.

Důvodem jejího strádání nebylo nic jiného než malá nádoba. Školácká chyba. Trochu jsem předpokládala, že přírůstek bude obdobný jako u zázvoru (tedy pomalý), ale chyba lávky. Kořeny, oddenky i nové hlízy vyplnily celý prostor květináče, přičemž drenáž (keramzit) se snažily vytlačit i dírkami na odtok vody. No, omluvila jsem se jí. Nic jiného už se dělat nedalo.

Ke spotřebě jsou vhodné vlastně všechny části kromě kořenů (poznáte je spolehlivě, na řezu nejsou žluté a postrádají typické aroma). Na dalším obrázku jsou nahoře obvykle užívané oddenky (velmi aromatické), vlevo dole hlíza, ze kterého vyrůstají směrem nahoru listy, směrem dolů kořínky, oddenky a na konce některých kořenů nové hlízy (vpravo dole). V prostorném květináči by z těchto hlíz vyrostli nové rostliny.  Spotřebovat můžete i stonky a listy – použijte je jako zeleninu do polévky.

K novému zasazení jsou vhodné buď oddenky, na nichž se tvoří očka, anebo právě nové hlízy.

Látky obsažené v kurkumě mají hlavně protizánětlivé účinky – pomáhají např, při revmatismu, ale také při zhoubných bujeních. Podporuje trávení a zdraví celého trávícího traktu.

 

Publikováno

Jak velký květináč?

Tato otázka zaznívala včera na Bylinkovém dni v muzeu, kdy si noví majitelé odnášeli své sazenice domů s rozhodnutím postarat se co nejlépe.

Ti, co mají zahrádku, tento problém neřeší. Domácím pěstitelům jsme se snažili popsat obvyklé vzezření vyrostlé rostliny (do výšky, spíše rozkladitá…) a upozorňovali jsme je na to, že velikostí květináče ovlivňují  růst, ale i tady platí, že všeho moc škodí.

Touha pěstitele po velkém vzrůstu a tudíž volba zbytečně velkého květináče může vést k nečekaným výsledkům. Některé rostliny si například vytvářejí jakési půdní mikroklima v určitém objemu zeminy či substrátu. Zemina, která je v květináči navíc, začne jakoby “kysnout” (kazit se) a následně poškodí samotnou rostlinu. To je například případ bobkového listu (vavřín vznešený, Laurus noblis). Ten navíc nemá rád časté přesazování, takže volba u něj je opravdu náročná. Oproti původní nádobě doporučujeme zvětšení tak o 2 cm v průměru.

Jiné druhy volí jinou taktiku: pokud jim poskytneme větší prostor v květináči, začnou tvořit více kořenů – pochopitelně na úkor zelené nadzemní části. To s oblibou dělá například zamiokulkas (Zamioculcas zamifolia; zmiňuji jej, i když nepatří mezi zdravé a jedlé pokojovky).

Co tedy zvolit? Pokojové rostliny (tedy ty, které by nám měly zdobit domácnost déle než rok), přesazujeme do nádob v průměru o 2-3 cm větších. Pokud jste si však přinesli sazenice bylin, které hodláte průběžně spotřebovávat a jejich růst pravděpodobně ukončí příchod zimy, pak bez obav zvolte nádobu větší. Na obrázku vidíte rozdíl v růstu brutnáku – oba vysazeny ve stejný den, stejná poloha, stejná péče. Pravda – ten větší ještě mohu podezřívat, že se těší z přítomnosti afrikánu… Na úvodním obrázku je kerblík, tentokrát bez podpůrných vlivů jiných rostlin :-))