Tato otázka zaznívala včera na Bylinkovém dni v muzeu, kdy si noví majitelé odnášeli své sazenice domů s rozhodnutím postarat se co nejlépe.
Ti, co mají zahrádku, tento problém neřeší. Domácím pěstitelům jsme se snažili popsat obvyklé vzezření vyrostlé rostliny (do výšky, spíše rozkladitá…) a upozorňovali jsme je na to, že velikostí květináče ovlivňují růst, ale i tady platí, že všeho moc škodí.
Touha pěstitele po velkém vzrůstu a tudíž volba zbytečně velkého květináče může vést k nečekaným výsledkům. Některé rostliny si například vytvářejí jakési půdní mikroklima v určitém objemu zeminy či substrátu. Zemina, která je v květináči navíc, začne jakoby “kysnout” (kazit se) a následně poškodí samotnou rostlinu. To je například případ bobkového listu (vavřín vznešený, Laurus noblis). Ten navíc nemá rád časté přesazování, takže volba u něj je opravdu náročná. Oproti původní nádobě doporučujeme zvětšení tak o 2 cm v průměru.
Jiné druhy volí jinou taktiku: pokud jim poskytneme větší prostor v květináči, začnou tvořit více kořenů – pochopitelně na úkor zelené nadzemní části. To s oblibou dělá například zamiokulkas (Zamioculcas zamifolia; zmiňuji jej, i když nepatří mezi zdravé a jedlé pokojovky).
Co tedy zvolit? Pokojové rostliny (tedy ty, které by nám měly zdobit domácnost déle než rok), přesazujeme do nádob v průměru o 2-3 cm větších. Pokud jste si však přinesli sazenice bylin, které hodláte průběžně spotřebovávat a jejich růst pravděpodobně ukončí příchod zimy, pak bez obav zvolte nádobu větší. Na obrázku vidíte rozdíl v růstu brutnáku – oba vysazeny ve stejný den, stejná poloha, stejná péče. Pravda – ten větší ještě mohu podezřívat, že se těší z přítomnosti afrikánu… Na úvodním obrázku je kerblík, tentokrát bez podpůrných vlivů jiných rostlin :-))
